suboko & hübsch & spieth
k-horns
One tuba player, one trumpet player, one trio of percussionists/noisicians, engaged in a short bout of free improvisation that produces 38 minutes of pure pleasure. Music that pulls and pushes, music that shouts and listens, music that invents itself, music that lives.
Un tubiste, un trompettiste et un trio de percussionnistes-bruiteurs, dans une courte ronde d’improvisation qui résulte en 38 minutes de pur plaisir. Ça tire, ça pousse, ça se chamaille, ça s’entend, ça s’invente, ça vit.
François Couture in Monsieur Délire (Kanada)
Die fünf Stückbezeichnungen auf der jüngsten und (das sei gleich verraten!) einmal mehr hervorragenden Schraum-Veröffentlichung bezeichnen auch den Zeitraum der Aufnahmen: "ein" "tag" "vor" "zwei" "jahren". Da trafen sich nämlich Hübsch samt seiner Tuba, Trompeter Spieth und das gallische Perkussions-/Elektronik-Trio Suboko zur gemeinsamen Klangerzeugung. Die spröde Wärme der tiefen Tubatöne, das zuweilen aufgeregte Flirren der Schaltkreise, die expressiv-scheue Trompete und die mal dezenten, mal sehr energischen Einwürfe der Schlagwerker harmonieren auf einer ganz eigenen Ebene, die meditative Dimension von ImproMusik wird hier feinstens ausgedeutet ohne je in's Esoterische zu wanken. Schraum bleibt aufregend!
Karsten Zimalla in Westzeit (Deutschland)
(…) die fünf Stücke der CD (übrigens so betitelt: »ein«, »tag«, »vor«, »zwei«, »jahren«) ergeben tatsächlich eine stimmige, teils enervierende, teils absurd überraschende Nachtmeerfahrt, die »k-horns« deutlich über die genreüblichen Noisegewitter erhebt.
Curt Cuisine in skug (Österreich)
(…) Als erfreulich an den „k-horns“ will gewertet werden, dass es auf dieser Platte nicht zum an sich sterbenslangweiligen Bläser-treffen-Trommler-Battle kommt. Sondern dass vielmehr alle fünf Beteiligten auf ihre jeweils individuelle Weise das Instrumentarium bis an die Grenzen, in den besten Momenten sogar darüber hinaus, ausreizen. Auch nicht geringzuschätzen: die Titelgebung der Tracks, die, nacheinander gelesen, den Text „ein tag vor zwei jahren“ ergibt.
Andreas Fellinger in freiStil (Österreich)
(…) Spontane Mundmalerei hallt in quickem perkussivem Stegreifspiel wider, Blechblashaltetöne decken sich mit flächig dröhnender Elektronik, Gebrumm vereint sich mit Gebrumm. Röchelnde umschmurgelnde Trompetengeräusche unterscheiden sich kaum von perkussiv schleifenden oder turntablistischen Phantomsounds. Spieth und sein Kölner Kollege machen sich immer wieder den Spaß, ihre Hörner zu tarnen. In das abschließend zu metallischem Geklimper dahin düsende 'jahren' mischen sie sich nur noch als Schmauchspuren und Kondens streifen. Das klang beim temperamentvollen Auftakt 'ein' noch ganz anders, nämlich durchaus tubistisch grollend und blubbernd inmitten hyperaktiven Geflickers und Geknarzes und eines turntablistisch-trompetistischen Zementmixers. 'tag' vibriert und summt ganz minimalistisch, bevor bei 'vor' ein Bestiarium ausbricht, hechelnd und wildschweinisch und mit Looney-Toon-Stimmen, erst als Krawall, dann wie erstickt. 'zwei' durchkreuzt blechern kakophone Urwaldturbulenzen mit aufrauschendem Mirage-Noise, dämpft aber beides dann tubagrummelig, perkussiv nestelnd und mit elektronischer Camouflage. Unten Hübschs kollektiv angedicktes, träumerisches U-U-U-U und drüber Klimbim und Trompetengefauche, mit einem aufkurvenden und rappeligen Finale. Der Laie staunt und der Fachmann wundert sich.
Rigobert Dittmann in Bad Alchemy (Deutschland)
(…) This new one however seems to be a bit outside
that strict program and into something. Here we have a player. Hubsch, who knows all the techniques
inside-out of improvisation and using an instrument as an object. I don't know the other musicians
that well to make a similar statement, but surely they know too. This makes that these five pieces
are quite vibrant. Not always easy to recognize any instruments, and at the same time all of them,
in what is sometimes very quiet music (parts of 'Vor'), very noisy ('Zwei') and what seems downright
purely electronical ('Tag') or which sometimes seem to happen all within the space of one piece
('Jahren'). Quite an exciting release this one, one that grows every time you play it.
(…) one of the best releases so far on this label.
Frans de Waard in Vital Weekly (Niederlande)
(…) Obwohl "k-horns" zur experimentellen Ecke zählt, lassen sich Stringenz & kompositorische Stilmittel ausmachen, wodurch musikalisch Außenstehende einen leichteren Einstieg in diese recht komplexe Arbeit finden. Insgesamt ein sehr kompaktes wie homogenes Werk, in dem alle Tondokumente einen gewissen Reiz bzw. Charme offenbaren, weshalb sich kein exakter Anspieltipp bestimmen lässt.
Fazit: "k-horns", eine äußerst kurzweilige Kooperation von Suboko & Hübsch & Spieth, die zu einem mystischen Nachtflug durch Raum & Zeit einladen - meine absolute Empfehlung!
Raphael Feldmann in kulturterrorismus (Deutschland)
(…) Ano, dva roky před vydáním alba probíhala nahrávka v Karlsruhe a konečná realizace je svědectvím, jak lze nejrůznější přístupy sjednotit a vyvážit. Celková kompozice probíhá téměř v jakémsi decrescendu. Vstupní zvukový nával, až zběsilou mohutnost, připomínající kobercový nálet, charakterizuje hned od počátku naprostou souvztažnost tubisty a trumpetisty s perkusivní trojicí, drónující efekt totiž nespočívá pouze na Suboku, je veden z obou stran a dovoluje nejrůznější variabilnost až po prolongované brumendo do vytracení (1. skladba). Souzvukové mesaliance jsou příznačné i pro druhou skladbu, jež navazuje ostýchavě jako unikající pára s tlumenými přihrávkami, leč mátoří se jako rozdrážděná šelma přes víření, kolotání a běsnění až po protikladné brebentění a kušnění. Neustálé (vy)nalézání nových spojení od takřka neslyšitelných, fičivých, pohvizdujících, povětrných pasáží (číslo 3) kolísá (ve čtyřce) do dunivých, vznícených, rozvíravých hlučných veřejí (což si můžeme konkrétně vybavit), do valící se proudnosti si letmo zaatakuje trubka a zaskrumáží tuba, kupředu se řítící rychlík skladby je však pronásledován přívalem rozvichřenosti, což pochopitelně zasáhne i posluchače. Právě v této nejdelší skladbě se prolíná drolivost s náhalovostí, protahované do vtíravosti, dýchavičné hlubinné erupce, připomínající vydechování sopky, prošpikované harašením a popraskáváním, vyústí až do hrozivé velebnosti, aby... Aby v závěru nastalo perpetuálně odměřované zmírnění, potichlá mašinérie hudby totiž přes nejrůzněji dimenzované šelestění, procinkávání, probublávání a škvíření vyústí ve smířené odplouvání.
K-horns se tedy sice neliší od celkového naprogramování Schraumu, jeho rozpětí je však důraznější a méně obvyklé. Expresivní dynamičnost kombinovaná místy až s minimalisticky plynoucími pasážemi, technický perfekcionalismus snoubený s ustavičným porušováním očekávaných parametrů a s určitou bizarností, výraznost a atmosférická výrazovost kombinovaná s vyváženým šarmem, to jsou pozitiva alba. A v tomto smyslu patří tudíž k vrcholům edice.
Z. K. Slabý in hisvoice (Tschechien)
(…) Kérdés, hogy milyen minőséget teremt öt ennyire különböző zenei háttérrel rendelkező muzsikus; mennyire egynemű, mennyire innovatív, és nem utolsósorban, mennyire izgalmas produkciót képesek alkotni. A K-Horns öt része – ahogy az várható volt – életteli, nyüzsgő, olykor csapongó, ám ez a káosz nem zavaró, sőt: kifejezetten előnyére válik a zenekarnak. A résztvevő hangszeresek bőkezűen bánnak a hangokkal, de sosem próbálják egymást túlkiabálni. Érződik: a lemezfelvétel előtt csak a kiindulópontok voltak adottak, a részleteket nem tervezték; az ütősök és a rezesek között nincs alá-fölérendelt reláció, a kvintett bármely tagja bátran és szabadon alakíthatja a hangfolyam menetét – és jól hallhatóan alakítja is. A K-Horns közel 39 perce egy jólesően vibráló kacskaringózás ezernyi szikra-szerű fémes hang között. Hübsch, Spieth és a Suboko kollaborációja vitathatatlanul sikersztori: ötük zenéje egynemű, innovatív és izgalmas.
Dusted Hoffmann in improv.hu (Ungarn)
Improv med bra tryck från två tyska blåsare och en trio slagverkare från Frankrike. Om än fortfarande sällsynt har tuban satts på improvisationsmusikens karta med Robin Hayward och Per-Åke Holmlander. Här är det tyske Carl Ludwig Hübsch som håller i det trubbiga instrumentet. Och han muttrar och skaver på ett sätt som i alla fall övertygar mig. Och att placera Hübsch bredvid Roland Spieths trumpet är lyckat. I sig bjuder ju trumpetens klang på betydligt mindre motstånd, men Spieth ger inte upp, hans sätt att blåsa in luft i instrumentet gör att det stundtals får nästintill trombonens baktunga klang. Men han försöker långt ifrån att bara främmandegöra klangerna, trumpetens konventionella sound får plats. Hur som helst är det inte i första hand tuba och trumpet som skapar tyngd. Här har den franska trio Suboko - Pascal Gully, Regreb och Bouto - större betydelse med sina slagverk, metaller, skivspelare, elektronik och objekt. I exempelvis "Zwei" skapas en dronande musik med loopar, muller och annat. Det metalliska ljudet går igen hos både tuba och slagverk, skapar en gemensam nämnare. Även om det finns utrymme för puttrande klanger och rörelser bland de små ljuden jobbar kvintetten framförallt med tätare strukturer. Jag gillar det! Ingen av musikerna är speciellt känd inom gebitet men turnerade som kvintett en del i Europa för två år sedan. Då spelades även denna skiva in som ges ut av det lilla tyska bolaget Schraum.
Magnus Nygren in soundofmusic (Schweden)