suboko & hübsch & spieth: k-horns

One tuba player, one trumpet player, one trio of percussionists/noisicians, engaged in a short bout of free improvisation that produces 38 minutes of pure pleasure. Music that pulls and pushes, music that shouts and listens, music that invents itself, music that lives.
Un tubiste, un trompettiste et un trio de percussionnistes-bruiteurs, dans une courte ronde d’improvisation qui résulte en 38 minutes de pur plaisir. Ça tire, ça pousse, ça se chamaille, ça s’entend, ça s’invente, ça vit.
François Couture in Monsieur Délire (Canada)

Die fünf Stückbezeichnungen auf der jüngsten und (das sei gleich verraten!) einmal mehr hervorragenden Schraum-Veröffentlichung bezeichnen auch den Zeitraum der Aufnahmen: "ein" "tag" "vor" "zwei" "jahren". Da trafen sich nämlich Hübsch samt seiner Tuba, Trompeter Spieth und das gallische Perkussions-/Elektronik-Trio Suboko zur gemeinsamen Klangerzeugung. Die spröde Wärme der tiefen Tubatöne, das zuweilen aufgeregte Flirren der Schaltkreise, die expressiv-scheue Trompete und die mal dezenten, mal sehr energischen Einwürfe der Schlagwerker harmonieren auf einer ganz eigenen Ebene, die meditative Dimension von ImproMusik wird hier feinstens ausgedeutet ohne je in's Esoterische zu wanken. Schraum bleibt aufregend!
Karsten Zimalla in Westzeit (Germany)

The K-Horns album is very enjoyable and meaty improvised music, a collaboration between two German brass players and a French trio of percussionists called Suboko. All the members have rich histories in the areas of classical music, free improvisation, multi-media, DJ-ing, rock and jazz. The French drummer Pascal Gully weaves many complex networks of steely percussive nets and pounding bass toms, on top of which Laurent Berger (Regreb) adds spiky live electronics and more percussion, and the turntabler Nicolas Boutine (Bouto) lobs in unexpected stabs of crazy source material and random vocal smatterings from his decks. Meanwhile the tuba player Carl Ludwig Hübsch roars forth like an angry rhinoceros, grumbling up huge clouds of dissonant avant noise from his outsize bell. He’s my favourite player on the album, extemporising much like a genial academic professor booming away with benign authority in the auditorium. Roland Spieth, trumpeter to the gang, mutates his melodic bent into warped plastic shapes which melt around everything like multi-coloured macaroons. You’ve never met such slippery tones and wobbly lines outside of a De Kooning painting. There’s also tremendous volume and depth to these muscular 2009 studio recordings made in Karlsruhe, with none of your wimpy micro-tonalities or wispy sounds – just good old-fashioned frantic percussion clatter and thud, full-bodied brass puffery, and the exciting buzz of amplifiers set at high levels. It’s as dark and golden as the cover art almost manages to suggest – autumnal bites into plain chocolate flavoured with marmalade. (…)
When I found a photo of the group making this record, it was almost a surprise to see them all sitting down, as the music conveys such strong sensations of movement and energetic activity. I’d use this for an exercise workout if I could be bothered to get out of my armchair once in a while.
Ed Pinsent in The Sound Projector (England)

This recording ranks as one of the most unusual combinations of musicians I have ever heard. Here we receive mainly tuba, trumpet and drums. Oh my!
(…)
I listened to this recording for the first time, in the morning, after some coffee and some recovery breakfast. Not a good idea. My most recent listen occurred during the early evening with the late spring sun providing some optimism and a glass with ice and a quality beverage changing my perspective. Now I get it. I hope the musicians here are not put off by my cavalier approach. In fact, I am quite taken by this music and I am sure that its very new, authentic feel was obtained through due diligence and careful consideration. Well recorded (and assembled?) too.
Gordon Hilton Fick in Cadence Magazine (USA)

(…) Als erfreulich an den „k-horns“ will gewertet werden, dass es auf dieser Platte nicht zum an sich sterbenslangweiligen Bläser-treffen-Trommler-Battle kommt. Sondern dass vielmehr alle fünf Beteiligten auf ihre jeweils individuelle Weise das Instrumentarium bis an die Grenzen, in den besten Momenten sogar darüber hinaus, ausreizen. Auch nicht geringzuschätzen: die Titelgebung der Tracks, die, nacheinander gelesen, den Text „ein tag vor zwei jahren“ ergibt.
Andreas Fellinger in freiStil (Austria)

One of the coolest aspects of avant-garde classical music joining forces with experimental music and improvised noise is the way that the various instruments are taken out of context, forced to expand their sonic vocabulary and discovering new nuances and techniques along the way. On 'K-Horns,' Suboko, a trio of French percussionists, are joined by Carl Ludwig Hubsch on tuba and Roland Spieth on trumpet, to create five tracks of rumbling metal, hissing breath, and obscure sci-fi textures from God Knows Where. The overall effect is of listening to some mutant jazz festival in an old warehouse, while rain beats down on the corrugated tin roof, and a flying saucer smoothly descends into the vacant lot next door. Oh yeah, there are mechanical rodents running around in the walls, broadcasting slowed down Hitler speeches through tiny tinny loudspeakers, also. Sounds surreal? It is.
(...) The strength and adventurous spirit of these five musicians makes it seem like they are actually breaking new ground, instead of recycling hashed-over micro-genres, and what we're left with is a mixture of free-jazz fire sermon with a San Fransisco Tape Music Center backing band, or a mariachi quintet covering Lustmord. Its unlike anything you've ever heard; they will ignite odd movies in yr mind, if you give them the time of day.
The production is superb, giving equal time and temperament to both the higher and lower registers, making for a full, lush recording. You are practically transported to the small wooden rooms these recordings were inevitably made in. The blurry light photographs by Axel Haller on the cover are also quite lovely, and set you in the mood to travel to these Teatros Grottesco. If ever you were looking to sneak a peak at what improvised electro-acoustic could sound like, or if yr a classical or jazz buff and you'd like to hear what else yr beloved brass instruments are capable of, look no further. Highly recommended.
J. Simpson in Chain D.L.K. (USA)

Die fünf Musiker steigern sich förmich in eine dichte Klangmasse herein, bis dann etwas poltert und plötzlich die Aktion drastisch reduziert wird und Stille entsteht – was öfters vorkommt auf dem Album und irgendwie Signalwirkung für Passagen mit neuartigem Charakter hat. Auf Stille kann hier folgen: knisternd-rauschende verstärkte Stille, empathischer Aktivismus mit hoher Intensität, grüblerisches Verharren in kleinsten Andeutungen. In Phasen werden die Kerle sogar richtig wild!
zipo in auf abwegen (D)

(…) die fünf Stücke der CD (übrigens so betitelt: »ein«, »tag«, »vor«, »zwei«, »jahren«) ergeben tatsächlich eine stimmige, teils enervierende, teils absurd überraschende Nachtmeerfahrt, die »k-horns« deutlich über die genreüblichen Noisegewitter erhebt.
Curt Cuisine in skug (Austria)

(…) Spontane Mundmalerei hallt in quickem perkussivem Stegreifspiel wider, Blechblashaltetöne decken sich mit flächig dröhnender Elektronik, Gebrumm vereint sich mit Gebrumm. Röchelnde umschmurgelnde Trompetengeräusche unterscheiden sich kaum von perkussiv schleifenden oder turntablistischen Phantomsounds. Spieth und sein Kölner Kollege machen sich immer wieder den Spaß, ihre Hörner zu tarnen. In das abschließend zu metallischem Geklimper dahin düsende 'jahren' mischen sie sich nur noch als Schmauchspuren und Kondens streifen. Das klang beim temperamentvollen Auftakt 'ein' noch ganz anders, nämlich durchaus tubistisch grollend und blubbernd inmitten hyperaktiven Geflickers und Geknarzes und eines turntablistisch-trompetistischen Zementmixers. 'tag' vibriert und summt ganz minimalistisch, bevor bei 'vor' ein Bestiarium ausbricht, hechelnd und wildschweinisch und mit Looney-Toon-Stimmen, erst als Krawall, dann wie erstickt. 'zwei' durchkreuzt blechern kakophone Urwaldturbulenzen mit aufrauschendem Mirage-Noise, dämpft aber beides dann tubagrummelig, perkussiv nestelnd und mit elektronischer Camouflage. Unten Hübschs kollektiv angedicktes, träumerisches U-U-U-U und drüber Klimbim und Trompetengefauche, mit einem aufkurvenden und rappeligen Finale. Der Laie staunt und der Fachmann wundert sich.
Rigobert Dittmann in Bad Alchemy (Germany)

(…) de vijf muzikanten improviseren hier namelijk een sonisch landschap bijeen, dat vanaf de eerste tot de laatste klank puur genot biedt. Suboko is een Frans trio (Bouto, Gully en Regreb) dat werkt met drums, metaal, objecten die het voor handen heeft, elektronica en draaitafels. Zij verzorgen in ‘Ein’ bijvoorbeeld ruisende, ritselende en tikkende geluiden, een belletje en piepjes alsof er een scanner wordt gebruikt. De Duitse blazers Spieth op trompet en Hübsch voegen daar veel lucht en een kort gehonk aan toe. Het is een volkomen abstract, maar evenwichtig geluidslandschap, dat in ‘Tag’ steeds chaotischer wordt op een prettige, aanstekelijke manier. Het klanklandschap heeft bij tijden beslist iets duisters, iets dreigends. Bijvoorbeeld wanneer de percussie een niet tegen te houden storm van roffelende en ratelende geluiden wordt, aangevuld met een knetterende trompet en een brommende trombone. Of wanneer de aanhoudende bromtoon gepaard gaat met vaag geritsel en geknepen geluiden. De samples en achteruit gespeelde tapes zijn dan weer een humoristische relativering. De vijf muzikanten hebben allen een lange ervaring, misschien dat daardoor hun spontane samenspel zo goed uitpakt. ‘K-horns’ is een hecht geweven tapijt van klanken met wisselende, boeiende structuren.
Robert Muis in Gonzo(circus) (Netherlands)

Necelých čtyřicet minut alba k -horns přiláká ucho posluchače hned úvodním perkusivně -dechovým atakem. V této první z pěti částí, na něž je nahrávka rozdělena, je slyšet všechno možné, včetně pingpongových míčků – jen když se na to dá hrát. Zní tu rozdivočelá tuba i trubka a sem tam lupne také gramofon. Jestliže v první části převládají perkusivní zvuky, v druhé se nám dostává až učebnicové přehlídky všemožných, leckdy krajních přístupů k tubě a trubce: postupně zaznamenáme frkání, hučení, profukování, hřmění, které působí také jako lví řev, bublání, pištění a další zvuky. To vše skvěle doprovází scratchované mluvené slovo z gramofonu a jemné šustění metliček. Zbylé tři části předvádějí další nejrůznější způsoby kloubení nástrojů i nenástrojů, někdy ještě zpestřené všelijakou elektronikou. Je sympatické, že se pánové nebojí pohybovat v extrémně tichých či naopak hlučných vodách, pracovat někde s rytmem, jinde spíše s náladou, a na některých místech dokonce i s melodií – vždy však působí dojmem naprosté tvůrčí jistoty. Žádné tápání, kterého se posluchačům občas na striktně improvizovaných nahrávkách dostává, se zde neobjevuje. Francouzské perkusivní trio Suboko, tubista Carl Ludwig Hübsch a trumpetista Rolant Spieth vytvořili kromobyčejně živou, energií přetékající nahrávku, která některým pesimistům v řadách příznivců neidiomatické improvizace dává příjemný políček.
Petr Vrba in A2 (Czech Republic)

(…) This new one however seems to be a bit outside that strict program and into something. Here we have a player. Hubsch, who knows all the techniques inside-out of improvisation and using an instrument as an object. I don't know the other musicians that well to make a similar statement, but surely they know too. This makes that these five pieces are quite vibrant. Not always easy to recognize any instruments, and at the same time all of them, in what is sometimes very quiet music (parts of 'Vor'), very noisy ('Zwei') and what seems downright purely electronical ('Tag') or which sometimes seem to happen all within the space of one piece ('Jahren'). Quite an exciting release this one, one that grows every time you play it. (…) one of the best releases so far on this label.
Frans de Waard in Vital Weekly (Netherlands)

Convince pienamente “K-Horns”.
Incrocio/scrocio, fra il trio percussivo francese Suboko (Bouto, Gully e Regreb), e tromba/tuba dei tedeschi Roland Spieth e Carl Ludwig Hübsch. Brutismo e riduzionismo, analogico e digitale.
Matassa inestricabile ovviamente. Ma di non impossibile ascolto. Anzi, l'utilizzo del termine piacevole, in questo caso, non è questione inappropriata. Metalli, giradischi, percussioni, elettronica ed oggetti, son farina del sacco dei Suboko, che, di suggestione in suggestione, prendon per mano la sezione puramente acustica (i fiati), e la trasportano in un panorama, certamente allucinato, ma anche notevolmente ironico e fuor da ogni schema/ortodossia free.
Senza alzar troppa polvere intorno a sé, senza strepitare più del necessario. Le maglie nere del noise più intransigente, rimangono a debita distanza, come pure, l'odioso snobismo, che caratterizza certe puzzette acustiche, mille volte annusate (e non eran fiori...). Paesaggi scorbutici, minimali e sottilmente sfrigolanti. (…)
Libera da ogni costrizione, competente e divertita.
Questa è la sperimentazione che ci piace.
Questo è, “K-Horns”.
Marco Carcasi in Kathodik (Italy)

Curiosa combinação, a deste "K-Horns". Ao trio de percussão com cores electrónicas (porque com a presença de gira-discos e processadores vários) Suboko juntam-se os sopros do tubista Carl Ludwig Hubsch e do trompetista Roland Spieth. A inédita formação instrumental tem correspondência numa inesperada perspectiva da improvisação, electroacústica sim, mas sem grande influência da corrente erudita assim designada. As faixas cobrem um largo espectro de abordagens, indo estas desde a rarefacção sonora do reducionismo à agressividade do noise, pelo que não é possível arrumar numa gaveta este trabalho colaborativo entre o grupo francês e os sopradores alemães. O disco vai correndo sem que nunca possamos prever o que virá a seguir. Mais choques metálicos e crepitares electro-induzidos, com certeza, mas sempre ganhando novas configurações. Escultura em movimento?
Rui Eduardo Paes in jazz.pt (Portugal)

(…) Obwohl "k-horns" zur experimentellen Ecke zählt, lassen sich Stringenz & kompositorische Stilmittel ausmachen, wodurch musikalisch Außenstehende einen leichteren Einstieg in diese recht komplexe Arbeit finden. Insgesamt ein sehr kompaktes wie homogenes Werk, in dem alle Tondokumente einen gewissen Reiz bzw. Charme offenbaren, weshalb sich kein exakter Anspieltipp bestimmen lässt.
Fazit: "k-horns", eine äußerst kurzweilige Kooperation von Suboko & Hübsch & Spieth, die zu einem mystischen Nachtflug durch Raum & Zeit einladen - meine absolute Empfehlung!
Raphael Feldmann in kulturterrorismus (Germany)

(…) Drummer Pascal Gully, turntablist and percussionist Nicolas Boutine and Laurent Berger, who plays drums and electronics, are singly and together immersed in usually contrary styles such as chamber music, techno and avant rock. Mixing these sonic strands with brass improvisations produces an exquisite, if somewhat dark session.
K-horns’ five short selections multiply the intonation from wide-bore, low-pitched brass slurs, distinctive clear air blown through the trumpet without augmentation or general valve work by mutatating these techniques so they bond with percussive and electronic impulses. Among the drummers’ contributions are outlined ruffs, shuffles and rubs which often make common cause with tuba burbles and trumpet grace notes. Meanwhile backwards-running and repetitive speech is sampled and shoehorned into the mix by the turntablist; while oscillated buzzes and signal-processed loops not only time stretch the crackling electronics, but also add accordion-like quivers, replication of human cries and outer-space-like vibrations which pulsate distantly underneath the selections. Furthermore the shape of certain selections is directed by triangle pings or ricocheting drum bounces.
Alongside all this, Hübsch’s and Spieth’s capillary versatility is showcased. The tubaist contributes sequences that encompass tones that could be trumpeted by an angry elephant or stretched throughout an alpine valley from a hunting horn, while the trumpeter includes duck-like quacking, muted bugle calls-to-arms and staccato bites in his solos.
Ken Waxman in jazzword (Canada)

(…) Ano, dva roky před vydáním alba probíhala nahrávka v Karlsruhe a konečná realizace je svědectvím, jak lze nejrůznější přístupy sjednotit a vyvážit. Celková kompozice probíhá téměř v jakémsi decrescendu. Vstupní zvukový nával, až zběsilou mohutnost, připomínající kobercový nálet, charakterizuje hned od počátku naprostou souvztažnost tubisty a trumpetisty s perkusivní trojicí, drónující efekt totiž nespočívá pouze na Suboku, je veden z obou stran a dovoluje nejrůznější variabilnost až po prolongované brumendo do vytracení (1. skladba). Souzvukové mesaliance jsou příznačné i pro druhou skladbu, jež navazuje ostýchavě jako unikající pára s tlumenými přihrávkami, leč mátoří se jako rozdrážděná šelma přes víření, kolotání a běsnění až po protikladné brebentění a kušnění. Neustálé (vy)nalézání nových spojení od takřka neslyšitelných, fičivých, pohvizdujících, povětrných pasáží (číslo 3) kolísá (ve čtyřce) do dunivých, vznícených, rozvíravých hlučných veřejí (což si můžeme konkrétně vybavit), do valící se proudnosti si letmo zaatakuje trubka a zaskrumáží tuba, kupředu se řítící rychlík skladby je však pronásledován přívalem rozvichřenosti, což pochopitelně zasáhne i posluchače. Právě v této nejdelší skladbě se prolíná drolivost s náhalovostí, protahované do vtíravosti, dýchavičné hlubinné erupce, připomínající vydechování sopky, prošpikované harašením a popraskáváním, vyústí až do hrozivé velebnosti, aby... Aby v závěru nastalo perpetuálně odměřované zmírnění, potichlá mašinérie hudby totiž přes nejrůzněji dimenzované šelestění, procinkávání, probublávání a škvíření vyústí ve smířené odplouvání.
K-horns se tedy sice neliší od celkového naprogramování Schraumu, jeho rozpětí je však důraznější a méně obvyklé. Expresivní dynamičnost kombinovaná místy až s minimalisticky plynoucími pasážemi, technický perfekcionalismus snoubený s ustavičným porušováním očekávaných parametrů a s určitou bizarností, výraznost a atmosférická výrazovost kombinovaná s vyváženým šarmem, to jsou pozitiva alba. A v tomto smyslu patří tudíž k vrcholům edice.
Z. K. Slabý in hisvoice (Czech Republic)

(…) Kérdés, hogy milyen minőséget teremt öt ennyire különböző zenei háttérrel rendelkező muzsikus; mennyire egynemű, mennyire innovatív, és nem utolsósorban, mennyire izgalmas produkciót képesek alkotni. A K-Horns öt része – ahogy az várható volt – életteli, nyüzsgő, olykor csapongó, ám ez a káosz nem zavaró, sőt: kifejezetten előnyére válik a zenekarnak. A résztvevő hangszeresek bőkezűen bánnak a hangokkal, de sosem próbálják egymást túlkiabálni. érződik: a lemezfelvétel előtt csak a kiindulópontok voltak adottak, a részleteket nem tervezték; az ütősök és a rezesek között nincs alá-fölérendelt reláció, a kvintett bármely tagja bátran és szabadon alakíthatja a hangfolyam menetét – és jól hallhatóan alakítja is. A K-Horns közel 39 perce egy jólesően vibráló kacskaringózás ezernyi szikra-szerű fémes hang között. Hübsch, Spieth és a Suboko kollaborációja vitathatatlanul sikersztori: ötük zenéje egynemű, innovatív és izgalmas.
Dusted Hoffmann in improv.hu (Hungary)

Improv med bra tryck från två tyska blåsare och en trio slagverkare från Frankrike. Om än fortfarande sällsynt har tuban satts på improvisationsmusikens karta med Robin Hayward och Per-Åke Holmlander. Här är det tyske Carl Ludwig Hübsch som håller i det trubbiga instrumentet. Och han muttrar och skaver på ett sätt som i alla fall övertygar mig. Och att placera Hübsch bredvid Roland Spieths trumpet är lyckat. I sig bjuder ju trumpetens klang på betydligt mindre motstånd, men Spieth ger inte upp, hans sätt att blåsa in luft i instrumentet gör att det stundtals får nästintill trombonens baktunga klang. Men han försöker långt ifrån att bara främmandegöra klangerna, trumpetens konventionella sound får plats. Hur som helst är det inte i första hand tuba och trumpet som skapar tyngd. Här har den franska trio Suboko - Pascal Gully, Regreb och Bouto - större betydelse med sina slagverk, metaller, skivspelare, elektronik och objekt. I exempelvis "Zwei" skapas en dronande musik med loopar, muller och annat. Det metalliska ljudet går igen hos både tuba och slagverk, skapar en gemensam nämnare. Även om det finns utrymme för puttrande klanger och rörelser bland de små ljuden jobbar kvintetten framförallt med tätare strukturer. Jag gillar det! Ingen av musikerna är speciellt känd inom gebitet men turnerade som kvintett en del i Europa för två år sedan. Då spelades även denna skiva in som ges ut av det lilla tyska bolaget Schraum.
Magnus Nygren in soundofmusic (Sweden)